Seven Sisters

March 10, 2013

V pátek večer mi zvoní mobil. Píše Petra, kamarádka ze střední, jestli prý nechci vypadnout zítra na výlet někam za Londýn. Jasně, proč ne, odpovídám. Sice vůbec nevím, kam pojedeme, ale rád vytáhnu paty někam do přírody a na čerstvý vzduch.

Je sedm ráno a ještě napůl rozespalý koukám v poloprázdné hale Victoria Station do turistického průvodce jižní Anglie, který Petra donesla. Fotky skoro žádné, jen spousta textu, tak se aspoň pokouším zorientovat podle map a podle čísla toughness čili náročnosti, které je uvedeno u každého z tipů na výlet. Nakonec se jednomyslně shodujeme na tom, že vyrazíme na slavné útesy Seven Sisters, a přejdeme je celé od Seafordu až do Eastbourne – asi 15 mil kopcovitým terénem.

U pokladny kupujeme nekřesťansky drahé lístky, zpáteční pro každého za 35 liber, a spěcháme najít vlak směrem do městečka Lewes, kde přestoupíme na přípoj do Seafordu. Už si jen sedneme do správného vozu (aby nás po cestě neodpojili) a vlak se pomalu rozjíždí. Z mostu přes Temži je úchvatný výhled na elektrárnu v Battersea, industriální skvost z 30. let, a následují nekonečná londýnská předměstí s typickými řadovými domy z režného zdiva. Nakonec se vřítíme do tunelu, podjedeme M25 a kocháme se pohledem na malebný anglický venkov, šťastní, že jsme konečně pryč z města.

O pár desítek minut později přesedáme v Lewesu na osobák, projedeme skrz velký přístav u města Newhaven a už dýcháme slaný přímořský vzduch na konečné v Seafordu.

Nádraží v Lewes

V Seafordu si prohlédneme kostel, místním smutně odpovíme, že nejsme turisté, ale že prostě jen pracujeme v Londýně, a jdeme hledat pláž. Náš turistický průvodce nezklame – cesta je v něm popsaná s přesností na každou díru v chodníku a kůl v plotě, navíc na pláž je to coby kamenem dohodil.

Konečně jsme u moře! Fouká tu silný vítr (ještě že jsme nejeli na kole) a na jazyku cítím slanou pachuť moře. Ale aspoň se se zdá, že nebude pršet, i když anglické počasí je poněkud nevyzpytatelné. Po chvíli se rozloučíme se Seafordem a začneme stoupat na křídové kopce vrchoviny South Downs, do které se zakouslo moře a vytvořilo tak fotogenické bílé útesy.

Najednou se krajina změní. Během několika minut zmizí takřka všechny známky civilizace a okolo nás zůstanou jen travnaté kopce s ovcemi na jedné straně a nekonečná hladina moře na straně druhé. Krajina působí neskutečně klidně. Pak sejdeme z kopce a před námi se objeví dlouhý pás bílých útesů Seven Sisters, kam máme namířeno. Přestože před chvílí ještě skoro svítilo sluníčko, teď to vypadá, že začne každou chvíli pršet.

Pohled na Seven Sisters

Jdeme dál z kopce, dokud nedorazíme k usedlosti Cuckmere Haven, pojmenované podle říčky, která se tu vlévá do moře. Je tu několik osamělých domů a za války prý britové celé ústí řeky na noc rozsvěceli, aby si ho Němci při náletech spletli s přístavem Newhaven (skrz který jsme projížděli vlakem).

Podél řeky Cuckmere se vydáme směrem do vnitrozemí, skrz malebou krajinu plnou různých meandrů, slepých říčních ramen a pasouvích se ovcí, hledat něco k snědku. Na farmě ve vesničce Exceat mě čeká kulinářský zážitek – konečně okusím tradiční jednoduchou anglickou kuchyni – hovězí Guiness Pie s dušenou zeleninou. O ceně za oběd raději pomlčím, ale nezbývá mi než konstatovat, že jsem začal mít vážně pochybnosti o českém guláši :)

Po výtečném obědě míříme zpátky k pobřeží, tentokrát po opačném břehu říčky Cuckmere, procházíme brankou v ohradě (v našem průvodci je popsaná tak, že bychom ji nemohli přehlédnout, ani kdyby tam vlastně nebyla) a konečně stoupáme na útesy Seven Sisters. Chvíli se za svištění větru kocháme pohledem na Cuckmere Haven pod námi a zatímco Petra volá domů do Čech a chlubí se, že právě kouká na moře, já se marně snažím přijít na to, jestli ten keř s žlutými květy může být vřes, nebo ne (nevím to doteď).

Nakonec opouštíme výhled na říčku Cuckmere, která nám po dlouhou dobu dělala společnost, a vydáváme se vstříc přechodu hřebene, pod kterým ční křídové útesy Seven Sisters.  Celkem nás čeká osm kopců (netuším, proč ne sedm) a mezi nimi vždy sestup do údolí. Přestože jdeme podél pobřeží, nastoupáme snad tolik metrů, jako kdybychom šli na Sněžku! Jen cesta je o něco lepší.

Útesy Seven Sisters, v pozadí maják Belle Tout

Následuje klesání, stoupání, nahoru, dolů a zase nahoru. Zvlněná přímořská krajina se sice tváří nenápadně, ale ovcemi spásané kopce přece jen dávají nohám i plicím zabrat. Čas od času nahlédnu přes kraj útesu, ale se závratí radši hned spěchám zpátky na cestu a jdu si vyfotit pohled do vnitrozemí. O focení moře ze samotného okraje útesu se raději ani nepokouším – při koukání do hledáčku vždycky z nějakého záhadného důvodu ztrácím stabilitu.

Už ani nepočítám, kolik travnatých strání jsme vyšli, kolik srázů seběhli a kolik typických anglických ohrad jsme přelezli, když se před námi objeví široká štěrková cesta, mírně klesající k nějaké vsi. Po chvíli dorazíme do místa, které se jmenuje Birling Gap a značí, že jsme Seven Sisters překonali (i když útesy a kopce zdaleka ještě nekončí, jak vidíme před sebou). Vede tu pěkná silnice z Fristonu do Eastbourne a od rozlehlého parkoviště se dá po schodech sejít až dolů na kamenitou pláž. Počet zaparkovaných aut a rodin s dětmi zmateně pobíhajících okolo naznačuje, že jsme dorazili do turisticky exponovaného místa. Ještě že tu nejsme uprostřed turistické sezóny. Alespoň počasí vypadá, že by se mohlo zlepšit – kdesi v dáli nad mořem se vyjasňuje a těžké dešťové mraky okolo nás úplně zmizely.

Vyběhneme další kopec a přicházíme k majáku Belle Tout, přestavěnému na hotel Bed & Breakfast, kde odpočíváme u kamenné zídky a připravujeme se na závěrečný výstup na mys Beachy Head. Opět tu, jako na každém ze zdejších kopců, fouká příšerný vítr, ale svítí slunce! Vyrážíme na Beachy Head!

Mys Beachy Head už k útesům Seven Sisters oficiálně nepatří (ty končí před Birling Gap), ale rozhodně to není žádný trpaslík, ba naopak. Se svou úctyhodnou výškou 162 metrů nad mořem je nejvyšším křídovým útesem v South Downs i celé Británii a stal se jak oblíbeným místem turistů, tak sebevrahů… Fotím si maják, který dodává celému útesu měřítko, a snažím se nespadnout do moře.

Maják pod mysem Beachy Head

Nahoře na Beachy Head nás čeká úžasný výhled na nekonečné travnaté stráně, bílé útesy, moře a město Eastbourne, do kterého máme namířeno. (Také s úžasem pozorujeme německý školní zájezd a patnáctileté slečny v outdoorovém vybavení v podání bot na podpatcích.)

Nakonec se, skoro se slzami v očích, rozloučíme s mírumilovnou a pohádkovou krajinou a vydařeným výletem, ještě se několikrát ohlédneme a vracíme se do civilizace.

Pohled z Beachy Head na západ

Sbíháme z kopce do stotisícového města Eastbourne, ale kromě úhledné promenády podle pobřeží z něj (naštěstí) moc nevidíme. Na pláži se zastavíme na čaj, vyfotíme si Eastbourne Pier a už spěcháme na vlak do Londýna. Ještě si v nějakém obchodě na hlavní ulici koupím svačinu na cestu a už s napřaženou rukou ukazuji, že “támhle je nádraží”.

V tom přiletí racek, svačinu mi ukradne z natažené ruky a já se s křikem “ty debile!”, hladový a lehce vyvedený z míry loučím s jižní Anglií :)

14. 4. 2012 / http://www.flickr.com/photos/martinmajer/sets/72157632963172588/

Tip na výlet: Pokud se chystáte na dovolenou do Londýna a rádi byste kromě britské metropole viděli i trochu anglické přírody, výlet na Seven Sisters je jasnou volbou. Útesy se dají přejít celé od Seafordu přibližně za 8 hodin, ale pokud vám zrovna počasí nepřeje nebo jen nechcete celý den chodit, rozumnou volbou je i kratší procházka z města Eastbourne. Vlaky sem jezdí několikrát do hodiny z Victorie za 30 liber (zpáteční mimo špičku a o víkendech), cesta trvá chvilku a kromě fotogenických křídových útesů je tu i pěkná pláž na koupání. Další možností, jak si užít nevšední anglickou krajinu South Downs i moře zároveň, je třeba cesta ze Seafordu přes Cuckmere Haven na vlak do městečka Glynde, kdy půjdete přes nekonečné travnaté hřebeny čnějící 200 metrů nad okolní krajinou a za celou cestu nejspíš nepotkáte nikoho kromě ovcí. V každém případě, pokud půjdete mimo exponované turistické trasy na pobřeží, doporučuji pořídit si příslušnou mapu OS Explorer (třeba ve Waterstones na Piccadilly) – na neznačených anglických cestách je pro ukazateli zhýčkaného českého turistu velice snadné zabloudit.

Advertisement

Written by Martin Posted in Anglie Tagged with Anglie 2012