West Highland Way – zkušenosti a rady k treku

September 25, 2013

Na West Highland Way, nejstarší a nejznámější dálkovou turistickou trasu ve Skotsku, jsem se vydal v září 2013. Vzhledem k mizivému množství kvalitních informací, které jsou na českém internetu o tomto treku dostupné, jsem se rozhodl přehledně shrnout své zkušenosti a nabídnout několik užitečných rad a tipů, jak se na West Highland Way připravit a jak si ji užít.

West Highland Way a jezero Loch Lomond

Prosím, berte tento text kriticky – některé uvedené informace můžou být značně subjektivní, takže při plánování treku raději čerpejte z více (a zahraničních) zdrojů. Pro lepší představu o tom, co výprava na West Highland Way obnáší, si také můžete přečíst můj starší zápisek.

Ceny a informace o dopravě v článku uvádím ve stavu z konce září 2013.

1. Základní informace

West Highland Way je oficiální (tedy značená) dálková trasa napříč Skotskem a měří 96 mil / 154 km. Začíná na předměstí Glasgow v Milngavie a pokračuje nížinou a zemědělskou krajinou směrem na sever k východnímu břehu jezera Loch Lomond, kde vstupuje u vsi Balmaha do skotské vysočiny. Odsud vede přibližně 30 km po březích jezera a po zalesněných svazích nad ním. Od severního konce Loch Lomond pak trasa pokračuje údolím Glen Falloch podél silnice A82 a železnice k městečku Crianlarich, které leží v polovině trasy. Dál cesta pokračuje otevřeným nezalesněným údolím podél železnice do městečka Tyndrum a do vesnice Bridge of Orchy, kde vstupuje na rozlehlé rašeliniště Rannoch Moor. U hotelu Kingshouse na východním konci údolí Glen Coe kříží silnici A82 a přes tzv. Ďáblovo schodiště a horské sedlo vede do městečka Kinlochleven, odkud stoupá do dalšího sedla a pak klesá údolím Lairigmor a skrz les Nevis Forest do údolí Glen Nevis, ležícím pod nejvyšší britskou horou Ben Nevis, a nakonec do města Fort William.

Trasa West Highland Way

Odhadem 10% trasy vede po asfaltových cestách, zbytek pak po různých pěšinách, polních cestách a po kamenech. V severní půlce využívá WHW tzv. starou vojenskou silnici z 18. století, která v dnešní podobě vypadá ve většině úseků jako kvalitní polní cesta (pravděpodobně i sjízdná autem).

West Highland Way není hřebenovka ani přechod hor! Na trase je všehovšudy jeden nízký kopec (Conic Hill) a dvě sedla (za Devil’s Staircase a za Kinlochleven) a nejvyšší místo se nachází v nadmořské výšce 550 m. Neznamená to však, že trasa vede po úplné rovině – v průměru nastoupáte přibližně 300 m na každých 10 km trasy.

Důvod, proč je West Highland Way tak populární, je zřejmý – trasa vás, v přeneseném významu, provede napříč celým Skotskem. Poznáte zemědělskou krajinu nížin, uvidíte největší skotské jezero Loch Lomond i původní pralesy na jeho březích, a přes hory a skotskou vysočinu dorazíte skoro až k moři. Navíc se při tom dozvíte něco ze skotské historie a po cestě potkáte spoustu přátelských a zajímavých lidí.

Je West Highland Way obtížná?

Není. Na trase je jeden technicky náročný úsek dlouhý asi 10 km, a to na strmých zalesněných svazích jezera Loch Lomond mezi Rowchoish Bothy a Doune Bothy, kde trasa vede po špatně schůdných balvanech, přes brody a po strmých kamenných schodištích, a přestože se drží ve stejné nadmořské výšce, je skutečně vyčerpávající. Ostatní úseky jsou bezproblémové, včetně děsivě znějícího Ďáblova schodiště (Devil’s Staircase).

Ďáblovo schodiště – pohled zpět na Buachaille Etive Mòr

Jistá obtížnost trasy tedy spočívá spíše v celkové vzdálenosti 154 km, kterou musíte ujít, a ve výsledku bude výrazně záležet na tom, jak si trasu rozdělíte do jednotlivých etap a za kolik dní se ji pokusíte ujít. Obvykle se uvádí čas 7-8 dní, pro trénovaného turistu nicméně nebude problém WHW zdolat za 6 nebo dokonce 5 dní.

Přitížit vám však může deštivé počasí a také midges, neuvěřitelně nepříjemné malé skotské mušky.

2. Kdy vyrazit

Za turisticky nejvhodnější dobu pro West Highland Way se obecně považuje květen a červen, kdy nejméně prší a kdy ještě nezačala sezóna pro mušky midges. V době letních prázdnin jsou midges nejotravnější a některé úseky treku prý bývají značně přelidněné. Další vhodná doba je září – prší sice o poznání více než na konci jara, ale midges jsou už snesitelné a na WHW je poměrně málo lidí.

3. Doprava

Z České republiky se dá na West Highland Way dostat v zásadě dvěma rozumnými způsoby, letecky a autobusem.

Letadlem: Z Prahy létá do Edinburghu EasyJet (zpáteční letenky okolo 4000 – 5000 Kč, bez poplatků za zavazadla!), případně RyanAir z Bratislavy, Krakowa a Katowic (občas za skutečně směšné ceny). Z Edinburghu se pak dostanete do Glasgow vlakem (£12.50) nebo autobusem (Scottish CityLink, £7).

Autobusem: Cesta autobusem z Prahy do Glasgow je sice vyhlídková jízda trvající den a půl, ale v zásadě nejjednodušší a nejlevnější. Nejdřív se potřebujete dostat do Londýna (Student Agency, cena 1690 Kč za first-minute zpáteční jízdenku mimo letní prázdniny) a z Londýna pak do Glasgow (National Express, 2x £18). Výhodou autobusu je to, že vás zaveze z centra do centra, nemusíte řešit prakticky žádná omezení zavazadel a do Skotska se dostanete neskutečně levně. Přestup v Londýně je bezproblémový, autobusová nádraží Student Agency (Victoria Green Line) a National Expressu (Victoria Coach Station) jsou od sebe vzdálená ani ne pět minut cesty.

Vlakem po UK: Pokud pojedete přes Londýn, nabízí se ještě možnost cesty do Glasgow po železnici. Místo 8 hodin sice cesta rychlovlakem potrvá jen 4, problém je však s cenami jízdenek – jsou drahé. Povedlo se mi však vysledovat, že jízdenky bývají levné v sobotu odpoledne, pokud si je koupíte cca dva měsíce předem – s Virgin Trains do Glasgow za £21 nebo £29. Taková cena už stojí za zvážení. Jindy než v sobotu bych však kvůli ceně cestu vlakem nedoporučil.

Z Glasgow na začátek treku do Milngavie

Do Milngavie, kde je oficiální začátek West Highland Way, jezdí každou chvíli (do půl hodiny) vlak z podzemního nástupiště nádraží Glasgow Queen Street. Jednosměrná jízdenka stojí £3.10 a cesta trvá přibližně 20 minut. Milngavie je konečná stanice.

A nyní jedna z těch zásadnějších informací: jméno Milngavie pochází ze skotské gaelštiny a čte se jako [Molgáj]. Dobře si to zapamatujte, jinak budete mít problém koupit si jízdenku :-)

Začátek treku v Mólgáj

Z Fort Williamu zpět

Po zdolání trasy se nabízí otázka, jak se dostat zpět do Glasgow nebo Edinburghu. Do obou měst jezdí autobus společnosti Scottish CityLink – do Glasgow okolo £22, do Edinbrughu okolo £35 při koupi jízdenky bez předchozí rezervace, za pár liber (£5-£10) pak s rezervací přibližně dva týdny předem. Pozor, do Edinburghu jezdí z Fort Williamu jen jeden přímý autobus denně, ostatní spoje jsou vedené přes Glasgow s přestupem a výrazně dražší (platíte za dvě cesty).

Pohodlnější a zajímavější je však cesta vlakem po scénické železnici West Highland Line. Jízdenka z Fort Williamu do Glasgow stojí na místě £27.30, při koupi předem po internetu £13.30. Cestu vlakem zpět z West Highland Way výrazně doporučuji – pokud vlakem jezdíte rádi a neusnete, bude to zážitek na celý život.

Případně se můžete zkusit dostat do Glasgow stopem. Skotové stopaře berou a na silnici A82 do Glasgow je značný provoz. Pro jednoho nebo dva cestovatele by stop neměl být problém.

4. Ubytování

Na West Highland Way existuje celá škála ubytovacích zařízení: od penzionů Bed & Breakfast přes hostely, chatičky (wigwamy) až po dobře vybavené (auto)kempy. Cena za jednu noc za osobu v hotelu nebo B&B se většinou pohybuje někde v rozmezí £25 – £40, se stanem v autokempu okolo £7. Prakticky veškeré ubytování kromě kempů je potřeba rezervovat si s dostatečným předstihem, což může být z ČR problém. Obsazené ubytování poznáte na místě podle cedulky “no vacancies”, kterou nejspíš uvidíte úplně všude.

Nicméně, vzhledem k české outdoorové tradici se budu dále věnovat především spaní pod stanem, jak v kempech, tak na divoko, což je ve Skotsku podobně jako v severských státech naprosto bezproblémové a legální.

Kempy

Dobře zařízené kempy jsou rozmístěné po celé West Highland Way. Cena za osobu se stanem bývá přibližně £7.

Seznam kempů a vyhrazených míst pro táboření:

• Bankell Farm v Milngavie (mimo trasu WHW, asi 2 km na severovýchod po silnici A81)
• Easter Drumquhassle před Drymen, 18. km
• Milarrochy Bay, veliký autokemp na břehu Loch Lomond, 34. km
• Cashell, další autokemp na břehu Loch Lomond, 36. km
• Beinglas Farm na severu za jezerem Loch Lomond, 65. km
• By The Way v Tyndrum, 84. km
• Bridge of Orchy, u řeky za hotelem, zdarma, bez zázemí, 95. km
• Glencoe Mountain pod sjezdovkou před Glen Coe, 113. km
• Kingshouse, přímo za hostincem u řeky, zdarma, bez zázemí, 115. km
• Blackwater Hostel v Kinlochleven, 129. km
• MacDonald Hotel v Kinlochmore, 130. km
• Glen Nevis, ohromný “basecamp” pod Ben Nevis, 150. km

V září 2013 jsem spal v Milarrochy Bay, v Blackwater v Kinlochleven a v Glen Nevis. Všechny tři kempy můžu vřele doporučit, byly výborné. Naopak špatné hodnocení jsem slyšel na Glencoe Mountain (předražené, špatné zázemí).

Táboření ve volné přírodě

Ve Skotsku je možné legálně tábořit ve volné přírodě. Neplatí zde omezení typu vzdálenosti stanu od obydlí (známá ze severských zemí) apod., nicméně při táboření mimo kempy je dobré řídit se selským rozumem a dodržovat několik základních pravidel:

• Nestanujte na uzavřených a oplocených pozemcích (jedná se většinou o pastviny, kde jsou zvířata a kde nemáte co dělat) a blízko lidských obydlí a rušných silnic.
• Zůstaňte na jednom místě jen jednu nebo dvě noci.
• Nezanechejte po sobě žádné stopy.
• Pokud je to možné, nezapalujte oheň.

Na West Highland Way nicméně existuje jedna výjimka – před pár lety bylo volné táboření zakázáno na březích jezera Loch Lomond v úseku mezi Drymen a Ptarmigan Lodge. Má to svůj rozumný důvod – vhodných míst k táboření je na březích jezera málo a bohužel na nich zůstával nepořádek. V tomto úseku se nachází dva velké kempy (Milarrochy, Cashell) a není tedy důvod zákaz volného táboření porušovat.

Bothies

Bothies jsou opuštěné a prakticky nezařízené, ale udržované domy, ve kterých můžete zadarmo přespat a mít na noc střechu nad hlavou. Na West Highland Way se bohužel nachází jen dvě, a ještě blízko u sebe:

• Rowchoish Bothy na 50. km na břehu Loch Lomond
• Doune Bothy na 60. km přímo u cesty

K dispozici je několik míst pro přespání, nějaký základní nábytek (židle, stůl) a prostor pro oheň / krb. V bothies nejsou toalety, sprcha, ani žádný zdroj pitné vody!

Doune Bothy na 60. km

Hostely

Po cestě je několik hostelů, které poskytují rozumný komfort ubytování a ve kterých se platí obvykle do £20 za noc:

• Rowardennan Lodge (SYHA), 44. km
• Crianlarich (SYHA), 75. km
• Kinlochleven (Blackwater Hostel), 129. km
• Glen Nevis (SYHA), 150. km
• Fort William Backpackers na konci trasy

V Glasgow je veliký a dobře zařízený hostel SYHA (Scottish Youth Hostel Association) nedaleko centra v docházkové vzdálenosti od nádraží Queen Street, s cenou £20 za noc.

U hostelů SYHA je nutná rezervace a platba předem po internetu, u ostatních ji lze více než doporučit. Hostely totiž obvykle bývají plně obsazené.

5. Rozdělení do denních etap

Rozdělení West Highland Way do denních etap patří k tomu nejdůležitějšímu, co je vhodné před cestou naplánovat – především v tom případě, že máte předem rezervované ubytování. Pokud se spoleháte pouze na kempy a táboření ve volné přírodě, můžete si dovolit být mnohem flexibilnější, přesto je vhodné mít o denních etapách a jejich náročnosti alespoň základní přehled.

Technicky náročný úsek WHW

Jako obvyklý čas potřebný pro zdolání West Highland Way se udává 7-8 dní. Osobně mi to přijde zbytečně moc, za vhodnější čas považuji 5 nebo 6 dní. Níže uvádím časový rozvrh pro 7, 6 a 5 dní – na rozdíl od většiny zahraničích webů sestavený s ohledem na ubytování v kempech a bothies. Počítám se začátkem treku ráno v Milngavie a s koncem v “basecampu” v Glen Nevis (tedy nikoliv ve Fort Williamu – není tam kemp).

Nevýhoda rozdělení do 6 dní je ta, že úseky vychází špatně s ohledem na spaní v kempech.

Nejnáročnější část trasy leží v úseku podél Loch Lomond mezi 50. – 60. kilometrem. Z toho důvodu jsou denní úseky v tomto místě záměrně kratší. Nejjednodušší je naopak úplný začátek trasy, který vede až ke Conic Hillu prakticky celý po rovině.

7 dní

den	úsek	noc	km
1.	Milngavie → Conic Hill	wildcamp	28 km
2.	Conic Hill → Rowchoish Bothy	bothy	22 km
3.	Rowchoish Bothy → Beinglas Farm	kemp	15 km
4.	Beinglas Farm → Tyndrum	kemp	20 km
5.	Tyndrum → Bà Bridge	wildcamp	23 km
6.	Bà Bridge → Kinlochleven	kemp, hostel	22 km
7.	Kinlochleven → Glen Nevis	kemp, hostel	20 km

6 dní

den	úsek	noc	km
1.	Milngavie → Conic Hill	wildcamp	28 km
2.	Conic Hill → Rowchoish Bothy	bothy	22 km
3.	Rowchoish Bothy → Crianlarich	wildcamp, hostel	25 km
4.	Crianlarich → Inveroran Hotel	wildcamp	25 km
5.	Inveroran Hotel → Kinlochleven	kemp, hostel	30 km
6.	Kinlochleven → Glen Nevis	kemp, hostel	20 km

5 dní

den	úsek	noc	km
1.	Milngavie → Milarrochy Bay	kemp	34 km
2.	Milarrochy Bay → Doune Bothy	bothy	26 km
3.	Doune Bohty → Bridge of Orchy	wildcamp	35 km
4.	Bridge of Orchy → Kinlochleven	kemp, hostel	35 km
5.	Kinlochleven → Glen Nevis	kemp, hostel	20 km

V září 2013 jsem West Highland Way absolvoval za 5 dní podle výše uvedeného rozpisu, pouze 3. den jsem místo v Bridge of Orchy spal za farmou Auch. To se ukázalo jako nepříliš rozumné rozhodnutí, protože následující den jsem musel ujít 40 km a do kempu v Kinlochleven jsem dorazil v půl desáté večer za úplné tmy.

6. Jídlo a voda

S vodou není na West Highland Way žádný problém. Cesta čas od času vede civilizací, kde je možné o vodu kdekoliv poprosit, samozřejmostí je pak pitná voda v každém kempu. Pokud vlastníte vodní filtr, tak se nemusíte o vodu prakticky starat – v deštivé skotské vysočině najdete drobné potůčky vhodné k doplnění vody prakticky na každém kroku.

Najíst se můžete buď v restauracích (počítejte minimálně £10 za hlavní jídlo), případně z vlastních zásob. Dobře zásobené obchody s jídlem jsou v Milngavie, Tyndrum, Kinlochleven a Fort Williamu. Po cestě je však i několik menších a v Milngavie, Tyndrum a Fort Williamu jsou také obchody s outdoorovým vybavením (pokud budete potřebovat koupit např. kartuši s plynem).

7. Mapy

Celá West Highland Way je výborně značená stylizovaným obrázkem bodláku a sejít z cesty je prakticky nemožné. Mapa se však rozhodně hodí – už jen kvůli tomu, abyste měli přehled o tom, kde jste a kolik vám zbývá kilometrů do konce denní etapy, případně někam do civilizace.

Turistické značení ve Skotsku – WHW

Vhodné mapy existují dvě – klasická od Footprintu (červená) a novější od Harvey Maps (fialová). Obě dvě jsou voděodolné a kromě samotné cesty obsahují i další užitečné informace – vyznačené kempy, hotely, obchody apod. V ČR bohužel nejdou sehnat jinak než přes internet (např. na Amazonu), ve Skotsku jdou však koupit prakticky v každém knihkupectví a informačním centru (cca £12).

Klasické turistické mapy z řady OS Explorer 1:25000 se nevyplatí kupovat. Jsou drahé, zbytečně velké a podrobné, nejsou voděodolné a na celou WHW byste potřebovali čtyři nebo pět různých map.

Také existují nejrůznější speciální průvodce ve formě knih s podrobným popisem cesty, nemyslím si však, že by byly potřeba.

8. Midges

Midges jsou skutečným prokletím skotské vysočiny. Jde o neuvěřitelně otravné a nepříjemné malé černé mušky. Jedna muška midge vám nijak neublíží, ale midges útočí ve velkém – po stovkách a po tisících. Jakmile se na vás nahrne celé hejno, obvykle vám nezbyde nic jiného, než vzít nohy na ramena a utéct. Pokud chcete mít alespoň hrubou představu o tom, jak jsou midges nepříjemné, představte si, že vám někdo začne foukat popel z ohniště do obličeje a pak vás ještě pořádně poštípe.

Midges milují vlhko a nejčastěji se s nimi setkáte v nižších polohách a hlavně po dešti, kdy se skutečně vyrojí po stovkách a jakmile se zastavíte, okamžitě si vás najdou. Naopak když svítí slunce nebo fouká vítr, tak s nimi nejsou žádné potíže.

Proti midges příliš nezabírají české repelenty proti komárům, kupte si tedy raději nějaký přímo na místě. Také na ně překvapivě platí kosmetický přípravek Avon Skin So Soft, na místě se dá sehnat ve spreji a jeho lehká citronová vůně většinu midges spolehlivě zažene.

9. Počasí a bezpečnost

Skotské počasí dokáže pořádně potrápit – celodenní déšť zde není výjimkou, ale pravděpodobně se také dočkáte několika slunných dnů. Obecně platí, že počasí v západní části vysočiny je značně proměnlivé a na předpověď se nedá příliš spolehnout, snad kromě následujícího dne. Denní teploty se v turistické sezóně obvykle pohybují v rozmezí 15-20°C, noční bývají okolo 5-10°C. Úpal vám tu určitě nehrozí, naopak nepromokavé oblečení je absolutní nutností, bez které se cesta stane utrpením a bude vám hrozit reálné nebezpečí prochladnutí.

Typické počasí ve Skotsku – prší a svítí slunce zároveň

Pokud budete dobře připraveni na proměnlivé a deštivé počasí a vyvarujete se vhodným oblečením riziku podchlazení, West Highland Way je v zásadě bezpečná trasa. Spadnout tu není kam, medvědi ve Skotsku nežijí a pokud by se vám přece jen něco stalo, tak zcela určitě na cestě potkáte někoho, kdo vám pomůže.

V případě, že byste se potřebovali nečekaně vrátit domů, můžete využít železnici West Highway Line, která vede poblíž velké části trasy, nebo frekventovanou silnici A82, po které jezdí několikrát denně autobus.

Poznámka k nožům – ve Spojeném království je z důvodů bezpečnosti zakázáno nosit u sebe nůž, vyjma zavíracího nože bez pojistky s délkou čepele do 3 palců (tedy klasický Swiss Army Knife). Viz Knives: the laws on buying and carrying [www.gov.uk].

10. Kam dál?

Až West Highland Way zdoláte, možná vám zbyde několik dní volna. Pokud ještě nevíte, co s nimi, nabízím několik tipů na další výlety a aktivity v okolí Fort Williamu:

• Výstup na Ben Nevis, nejvyšší horu Velké Británie.
• Cesta parním vlakem “The Jacobite” do Mallaig přes slavný Glenfinnan viadukt.
• Návštěva Ben Nevis Distillery.
• West Highland Museum ve Fort Williamu.
• Cesta na ostrov Skye (přes Mallaig a dál lodí).
• Výlet k jezeru Loch Ness.
• Výlet do Glenfinnan a k Loch Shiel.
• Výlet do Glen Coe (do kterého z WHW jen nahlédnete).
• Další trek? :) Na WHW přímo navazuje 127 km dlouhá Great Glen Way vedoucí do Inverness.

Závěr a užitečné odkazy

Na závěr přikládám několik užitečných odkazů:

• Oficiální web West Highland Way se spoustou informací a obsáhlým FAQ
• Autobusy: National Express (Londýn → Glasgow), Scottish CityLink (Skotsko)
• Vlaky: National Rail, ScotRail
• Mapy na Amazonu: mapa od Harvey Maps, mapa od Footprintu
• On-line turistické mapy (celá Velká Británie, 1:25000 po registraci)
• WalkingForum.co.uk – britské “hiking” fórum plné užitečných informací
• Met Office – předpověď a statistiky počasí

Doufám, že pro vás byly výše uvedené informace užitečné, a přeji vám, ať si West Highland Way a Skotsko pořádně užijete!

Pokud se budete chtít na něco zeptat nebo se podělit o své zkušenosti, nebojte se napsat do komentářů.

Aktualizováno 4. 1. 2014 – přidána mapa, více fotek a tipy na další výlety v okolí Fort Williamu.

Advertisement

Written by Martin Posted in Průvodce, Skotsko, Trek