Vzpomínky na Zónu
Milovice. Boží Dar. Místo tak trochu z jiného světa, s nejsilnějším Geniem loci, jakého jsem kdy poznal. Cesta do opuštěného vojenského prosotru byla vždy zážitkem. Zážitkem natolik silným, že jsem v Milovicích nebyl zdaleka ani tolikrát, jako bych si dnes přál.
A nyní je po všem. Sídliště Boží Dar jde k zemi. Bagr zabil Ducha místa a zůstane po něm brownfield. Se Zónou, jak jsme za mlhavých podzimních dnů Milovicím říkali, je navždy konec.
Příští stanice – Milovice. Konečná. Vítejte v Zóně.
Zpustlá krajina v zemi nikoho.
Na návštěvě u sovětských důstojníků.
Všudypřítomné detaily oku lahodící.
Panelový dům na Božím Daru.
Uvnitř velitelského bunkru v Mordové rokli.
Litěraturnaja Gazeta.
Bouřkové mraky se valí nad hangárem, který už bude brzo srovnán se zemí.
Our weary eyes still stray to the horizon – Though down this road we’ve been so many times.
Vstup zakázán – R. I. P. Milovice.
Celá poněkud nostalgická fotogalerie z roku 2008 – http://www.flickr.com/photos/martinmajer/sets/72157641655528793
