Category: Hory
Podzimní přechod Krkonoš
Vstávat! Hrobové ticho chladného podzimního rána protne zařinčení budíku. Opatrně se vykradu z vyhřáté postele, v rozespalosti do sebe nasoukám snídani a zapiju ji instantním kofeinem v podobě přelouhovaného černého čaje. Hodím na záda batoh, zavážu pohory a za tmy prozářené žlutými světly pouličních lamp vyrazím na nádraží. Na vlak do hor – do Krkonoš.
V Trutnově přesednu na autobus, který mě krátce po desáté hodině ráno vyhodí v Peci pod Sněžkou. Z prosluněného podzimního městečka, jehož dominantu tvoří osmnáctipatrový panelák, mám v plánu vyrazit rovnou na Sněžku a poté pokračovat po hřebeni až do Szklarske Poręby v Polsku. Pokud vše půjde hladce, přespím v sedle pod Smělcem, kde je dřevěná útulna, a v poledne dalšího dne budu v cíli. Hurá do podzimních hor!
Seckaurské Taury
Měla to být moje alpská premiéra. Málo jsem však hrál hru na vlčí dech a gazelí nohy. Čtyřicet kilometrů dlouhý hřeben Seckaurských Taur, nejvýchodnější a nejnižší části Nízkých Taur, vypadal jako snadné sousto. Jak šeredně jsem rakouské hory podcenil!
Tarcu, Godeanu, Retezat
Po dvouleté odmlce jsem se opět vydal do Rumunska – tentokrát do hor. V osmnáctičlenné skupině jsme podnikli přechod pohoří Tarcu, Godeanu a Malého Retezatu.
Coast to Coast Walk
Sever Anglie nás snad ani nemohl přivítat lépe. Na okénka motoráku bubnují kapky deště a od Irského moře se valí husté šedé mraky, které nevěstí nic dobrého. Vlak se propletá liduprázdnými městečky na pobřeží a míjí ospalé ulice z typických cihlových domů. Na východě, kde by z přímořské roviny měly ostře vystupovat hory Lake Districtu, jsou vidět jen podmáčené pastviny plné ovcí smutně se ztrácející v dešťové mlze.
V podvečerním šeru vystupujeme na nádraží v St. Bees a míříme do kempu. Je začátek dubna, poprchává a fouká studený vítr. Musíme se hýbat, ať hned neprochladneme. Zítra nás čeká první den 300 km dlouhého treku – slavné Coast to Coast Walk vedoucí napříč severní Anglií od jednoho pobřeží k druhému.
Přechod Krkonoš
Na přechod hřebenovky nejvyšších a jednoznačně nejkrásnějších českých hor, Krkonoš, jsem se se chystal už od začátku letošního léta. Po věčném odkládání z nejrůznějších důvodů, extrémními vedry počínaje a davy turistů či vlastní leností konče, přichází v půlce srpna snad až neuvěřitelná předpověď počasí. Dvacet stupňů, tlaková výše, jasná obloha a žádné bouřky. Naprosto ideální podmínky pro výšlap do hor. Ani minutu neváhám o tom, do kterých.
Martinův blog 