Coast to Coast Walk

Sever Anglie nás snad ani nemohl přivítat lépe. Na okénka motoráku bubnují kapky deště a od Irského moře se valí husté šedé mraky, které nevěstí nic dobrého. Vlak se propletá liduprázdnými městečky na pobřeží a míjí ospalé ulice z typických cihlových domů. Na východě, kde by z přímořské roviny měly ostře vystupovat hory Lake Districtu, jsou vidět jen podmáčené pastviny plné ovcí smutně se ztrácející v dešťové mlze.

V podvečerním šeru vystupujeme na nádraží v St. Bees a míříme do kempu. Je začátek dubna, poprchává a fouká studený vítr. Musíme se hýbat, ať hned neprochladneme. Zítra nás čeká první den 300 km dlouhého treku – slavné Coast to Coast Walk vedoucí napříč severní Anglií od jednoho pobřeží k druhému.

Continue reading

Advertisements

Výlet do vojenského újezdu Brdy

“Cílová dopadová plocha, vstup zakázán, životu nebezpečno,” hlásá cedule na křižovatce lesních vojenských cest. Obcházíme závoru a s lehkou nervozitou začínáme stoupat po úzké asfaltce lesem na Tok. Jaké to tam bude? Dostaneme pokutu? Budeme kličkovat mezi nevybuchlými dělostřeleckými granáty? Převezou nás k výslechu na velitelství do Jinců a obviní nás z narušení vojenského prostoru?

Nevíme. Zakázané ovoce však nejlíp chutná a už bylo na čase zakusit něco dobrodružnějšího, než jen drápání se do strmých kopců. Jdeme infiltrovat brdský vojenský újezd a prozkoumat dopadové plochy na Toku a na Houpáku.

Continue reading

Zkušenosti se stanem Jurek AT 1.5

Když jsem přibližně před rokem sháněl nový stan pro své sólo výšlapy a cyklovýpravy, padla volba na model Jurek AT 1.5 – jednomístný dvouplášťový stan samonosné konstrukce s hmotností přibližně 2 kg a cenou okolo tří tisíc korun. A jak se mi stan za rok poměrně častého používání osvědčil?

Continue reading

Přechod Českého středohoří

Ponuré předjaří, jinak se to snad ani nazvat nedá. Slunce se ztrácí v šedavém oparu a skrz smog je vidět sotva na pár kilometrů. Pohled na továrny a hladinu Labe z okénka vlaku střídají lodní kontejnery vezoucí se po protější koleji a ospalá městečka a vsi ležící podél trati. Krajina mizí v šedi. Uháním odpoledním rychlíkem do Českého středohoří, hory však skrz mlhu nevidím žádné.

V Litoměřících se slunce nadobro ztratí. Přestupuji na autobus, který mě převeze přes Labe a pár kilometrů na západ do Třebívlic. Tam začíná můj víkendový trek – jarně-zimní přechod Českého středohoří.

Continue reading

Vzpomínky na Zónu

Milovice. Boží Dar. Místo tak trochu z jiného světa, s nejsilnějším Geniem loci, jakého jsem kdy poznal. Cesta do opuštěného vojenského prosotru byla vždy zážitkem. Zážitkem natolik silným, že jsem v Milovicích nebyl zdaleka ani tolikrát, jako bych si dnes přál.

A nyní je po všem. Sídliště Boží Dar jde k zemi. Bagr zabil Ducha místa a zůstane po něm brownfield. Se Zónou, jak jsme za mlhavých podzimních dnů Milovicím říkali, je navždy konec.

Continue reading