Na trek do Banátu

Bude tomu bezmála dvě stě let, co odešli naši krajané osídlit zapadlé rakousko-uherské pohraničí, oblast dnes známou jako rumunský Banát. V zalesněných horách nad Dunajem založili několik českých vesnic, které se v malebné podobě, snad jako by se tu zcela zastavil čas, dochovaly až dodnes.

Mezi pěti vesnicemi – Svatou Helenou, Gerníkem, Rovenskem, Bígrem a Eibentálem – vyznačil před několika lety Klub českých turistů červenou turistickou trasu. Ta při své délce 70 km představuje vhodnou příležitost pro nenáročný trek v krásné krajině, spojený s poznáním jedinečné české komunity.

Krajina nad Svatou Helenou

Následující text či “průvodce” k treku vychází z mých zkušeností ze srpna 2012. Mějte tedy prosím na vědomí, že uvedené informace mohou být značně subjektivní a že se mohlo v Banátu za uplynulý čas leccos změnit :)

Základní informace o treku

Trasa: Sfânta Elena → Gârnic → Ravensca → Bigăr → Baia Nouă → Eibenthal
Vzdálenost: 70 km
Počet dní: 4
Navigace: KČT Banát – 1:100 000 + kompas

Trek není kromě třetí etapy nijak náročný a dá se ujít prakticky bez jakéhokoliv tréninku. Spíš než fyzická kondice jsou potřeba základní dovednosti pobytu v přírodě a především dobrý orientační smysl. Pokud nechcete bloudit v rumunské divočině, mapa a kompas jsou nutností!

Popis trasy

Trasa začíná ve Svaté Heleně u obchodu a vede celou dobu po červené turistické značce – viz naskenovaná mapa. V první části půjdete hlavně přes pole a pastviny, v druhé půlce za Rovenskem pak vede cesta po pěšinách na hřebenech zalesněných hor. Na trase není žádný technicky náročný úsek, pouze občas je kvůli špatnému značení problém s orientací – na taková místa v textu výslovně upozorňuji.

Uvedené vzdálenosti a stoupání jsou naměřené z Google Earth.

Výhled z cesty mezi Gerníkem a Rovenskem

1. den – ze Svaté Heleny do Gerníku

Ze Svaté Heleny se vydejte po hlavní ulici od obchodu směrem na sever a sledujte červenou značku. Za vesnicí se připojte na širokou štěrkovou cestu vedoucí mezi větrnými elektrárnami, která pomalu přechází v obyčejnou polní cestu. Asi po 3 km cesty odbočte doprava po cestě z kopce (odbočku lze lehce přehlédnout) do údolí, které je v mapě KČT označené jako Garína (je v něm nějaký seník nebo salaš). Odsud pak pokračujte směrem do kopce na severovýchod až k rozcestí Nad Tureckou dírou (zde je cesta značená dobře), po cestě můžete nabrat vodu pramene (odbočka k němu je také dobře označená). Od rozcestí se vydejte dál po červené směrem na východ a přes pastviny a louky sejděte do údolí do Gerníku, největší české vesnici v Banátu.

Trasa je poměrně krátká – pokud si chcete trochu zajít, od již zmíněného rozcestí se můžete vydat lesem po modré značce k velké krasové jeskyni Turecká díra.

Vzdálenost: 13 km
Stoupání: 600 m

2. den – z Gerníku do Rovenska

Po silnici v horní (východní) části Gerníku běžte na sever, dokuď nenarazíte na odbočku červené značky doprava. Přes louky pak poračujte na východ do údolí, kudy protéká potok a ve kterém je několik vodních mlýnků (na mapě U Petra). Na potoce je několik tůní, ve kterých se dá příjemně osvěžit.  Až projdete okolo mlýnků, běžte kus podél potoka (nebo spíše skrz potok), dokud nenarazíte na odbočku do kopce doleva (na východ), po které se dostanete na louku u jakési zemědělské usedlosti. Louku přejděte a pokračujte dál do kopce skz les. Dostanete se na hřeben, po kterém dojdete k salaši U Filipa a odsud pak dlouhým mírným stoupáním až do Rovenska, odkud dorazíte z jihu. Cesta od rozcestníku U Filipa do Rovenska je dobře značená a nabízí úchvatné výhledy do okolní krajiny a jedná se pravědpodobně o nejhezčí část celého treku.

Vzdálenost: 14 km
Stoupání: 800 m

Úsek, který vás čeká třetí den, je výrazně náročnější než předchozí dva – můžete si ho však ulehčit tím, že druhý den nepřespíte v Rovensku, ale budete ještě několik kilometrů pokračovat dál po cestě směrem do Bígru.

Banátské kopce – výhled z “Olya”

3. den – z Rovenska do Bígru

Z Rovenska z návsi se vydejte směrem na severovýchod a v místě, kde se za vesnicí polní cesta rozděluje, odbočte doleva. Pokračujte mírným klesáním a sledujte červenou značku. Po pár kilometrech a mírném stoupání se dostanete na kopec, který je na mapě označený symbolem vyhlídky a názvem začínajícím na Olya (druhé slovo nejde přečíst). Jsou odsud krásné výhledy a také vhodné místo pro přespání, pokud se rozhodnete část třetí etapy jít už druhý den. Z louky na kopci pokračujte směrem na sever prudčím klesáním, kde můžete nabrat vodu z pramene (v místě, kde se cesta obrací na jih). Po lesní cestě sejděte až do údolí.

Poté, co přijdete k úzké silnici, zahněte doprava směrem na jihovýchod a na další křižovatce doleva na severovýchod. Zde přichází první místo, kde je cesta skutečně mizerně označená. Sledujte stráň po své pravici a ve chvíli, kdy asi po kilometru cesty od křižovatky uvidíte pěšinu vedoucí do prudkého kopce, tak se po ní vydejte. Pokud vám bude stoupání připadat strmější, než je zdrávo, tak jdete správně. Naštěstí nepůjdete do kopce příliš dlouho – stoupání vás dovede na zalesněný hřeben, po kterém půjdete dalších přibližně deset kilometrů a ze kterého jsou čas od času hezké výhledy na banátskou krajinu. Po dvou až třech hodinách cesty červená značka odbočí z hřebene dolů do údolí, směrem na východ. Klesání je opět velice strmé, ale také docela krátké.

Dostanete se do údolí, ve kterém by podle mapy KČT měl téct potok a vést zpěvněná cesta. Místo cesty tu jsou však pouze zbytky staré důlní vlečky. Pokračujte tedy směrem na jih po bývalém železničním náspu, ze kterého budete muset kvůli popadaným stromům občas sejít do potoka a brodit se. V tomto úseku je cesta opět špatně označená. Přibližně po kilometru byste se měli skutečně napojit na zpěvněnou cestu, po které dojdete na křižovatku u dalšího, tentokrát širšího potoka. U křižovatky opět hledejte pěšinu strmě stoupající lesem do kopce, po které dorazíte až do vesnice Bígr (případně můžete odbočit doleva a jít po cestě údolím proti proudu potoka – po pár kilometrech dorazíte k brodu, od kterého se dostanete do Bígru z druhé strany).

Vzdálenost: 27 km
Stoupání: 1300 m

Úsek mezi Rovenskem a Bígrem je poměrně málo využívaný (je dlouhý a zdaleka ne tak atraktivní, jako např. cesta mezi Gerníkem a Rovenskem) a tomu bohužel odpovídá kvalita turistického značení. Navigaci kromě toho komplikují špatné mapové podklady mapy KČT. Počítejte tedy s tím, že možná budete bloudit – obrňte se trpělivostí a běžte raději s někým, kdo má skutečně dobrý orientační smysl. Bez mapy a kompasu se na tento úsek vůbec nevydávejte.

4. den – z Bígru do Eibentálu

Z Bírgru se běžte po silnici vedoucí směrem k Dunaji – nejdřív kolem hospody na východ a pak směrem na jih. Červená značka se od silnice oddělí v levotočivé zatáčce nedaleko za vesnicí a silnici klesající v serpentinách pak ještě třikrát překříží. Za posledním křížením pokračujte do mírného kopce po lesní cestě, ze které červená značka po nějakém čase odbočí doprava (cesta je tu dobře značená). Sejděte do údolí, přejděte přes louku a čeká vás poslední stoupání treku, ale také nejdelší a nejnáročnější, při kterém dosáhnete nadmořské výšky téměř 900 m.n.m. Z hřebene pak sejděte po červené skrz lesy a okolo opuštěných antracitových dolů do rumunské vesnice Baia Nouă (Ujbánie), odkud se dostanete po asfaltové silnici až do Eibentálu.

Vzdálenost: 16 km
Stoupání: 600 m

Na rozdíl od předchozího úseku je cesta mezi Bígrem a Eibentálem výborně označená. Pokud si chcete zajít, můžete místo červené zkusit žlutou turistickou značku (cyklostezku).

Eibentál při východu slunce

Užitečné informace

Doprava

Dostatek informací o tom, jak se dostanete do českých vesnic v Rumunsku, jde najít na stránkách www.banat.cz/doprava.htm. Ve zkratce – do Svaté Heleny jezdí s mikrobusem jednou týdně a zpět jistý pan Hrůza, případně můžete jet přes Maďarsko vlakem do Oršavy (Orșova) a odtamtud do Svaté Heleny (resp. městečka Coronini) stopem nebo si vzít taxi.

Z Eibentálu vás zpět do Svaté Heleny za drobný finanční příspěvek sveze někdo z místních.

Měna

V Banátu se, stejně jako ve zbytku Rumunska, platí rumunským leu (RON). V některých obchodech a hospodách vezmou i české koruny, ale spolehnout se na to 100% nelze. Jeden leu odpovídá cca šesti korunám.

Před pár lety provedlo Rumunsko měnovou reformu, kdy jednoduše ze všech částek škrtlo poslední čtyři nuly. Pokud tedy po vás bude někdo chtít desetitisíce až statisíce lei za nákup v potravin obchodě, myslí tím starou měnu (ROL) a ve skutečnosti se jedná o jednotky až desítky nových lei (RON).

Jazyk

V českých vesnicích se domluvíte bez problémů. Místní čeština je navíc velice zvukomalebná a je skutečně radost ji poslouchat.

Horší je to ovšem s rumunštinou. Jak název napovídá, jedná se o románský jazyk, který toho má společného víc s italštinou a španělštinou, než okolními slovanskými jazyky, a připravte se na to, že nebudete rozumět ani slovo. Nepochodíte tu ani s angličtinou – někteří Rumuni však možná budou trochu umět rusky.

Voda a jídlo

S vodou není na treku téměř žádný problém. Pitné vody je možné nabrat dostatek v každé vesnici (stačí se zeptat místních), kromě toho je několik dalších možností po cestě:

  • 1. den – Studánka asi kilometr před rozcestím Nad tureckou dírkou, přibližně v půli cesty mezi Svatou Helenou a Gerníkem.
  • 2. den – V okolí rozcestí U Filipa je několik rumunských stavení, kde vám natočí vodu. Rumunsky se pitná voda řekne “apa de baut”.
  • 3. den – Za travnatým kopcem s vyhlídkou (viz popis etapy) je pramen. Je potřeba vylézt několik metrů do stráně – v místě, kde potůček kříží cestu je pouze bláto a voda tu nabrat nejde.
  • 4. den – Vodu je možné za Bígrem nabrat až v rumunské vesnici Baia Nouă, téměř na konci cesty.

Jídlo je také možné nakoupit ve vesnicích. V každé vesnici je “koloniál”, ve kterém je možné pořídit základní potraviny (banátský chléb – kukuřičnou veku, různé sušenky, konzervy s masem, zeleninu apod.). Pro jistotu si však vemte i jídlo z vlastních zásob – pokud se výletníků sejde ve vesnici více, nemuselo by na vás v obchodě nic zůstat.

V každé vesnici je i hospoda (většinou spojená právě s obchodem), všude kromě Rovenska s točeným pivem. V hospodě v Gerníku je Wi-Fi hotspot.

Nocleh

Přespat můžete takřka kdekoliv – opět se stačí zeptat místních. Většinou vám poradí, abyste si ustlali někde na louce za vesnicí, nebo vás pošlou do nějakého sadu. Pokud jdete na trek v létě, tak je úplně zbytečné si s sebou brát stan – v Banátu je celé léto teplo a např. v roce 2012 tu prý tři měsíce v kuse nepršelo.

Další možností je ubytování u místních lidí přímo ve domech – více informací naleznete na www.banat.cz/ubytovani.htm.

Na návštěvě u místních obyvatel

Počasí, zvířata, nebezpečí apod.

V Banátu je kontinentální klima – v létě je tu velké horko a prakticky neprší, zimy jsou naopak drsné a vesnice prý bývají sněhem odříznuté od světa. Počasí pro trek je ideální právě v létě. Bude se vám hodit slamák na hlavu, který koupíte v každém místním obchodě.

Prý tu žijí medvědi, ale loni jsme žádného nepotkali (ani stopy), ani nás nikdo z místních nevaroval, že by představovali nějaké nebezpečí. Naopak nepříjemní byli občas psi u některých hospodářských stavení po cestě – je dobré vyhýbat se přímému očnímu kontaktu (tím je zbytečně rozzuříte) a mít v ruce klacek nebo trekovou hůl. Před čím nás však místní varovali, je smrtelně jedovatá zmije růžkatá. V Banátu se říká, že kdo jednu zabije, tomu bude odpuštěno hned sedm hříchů. Nemějte však strach, zmije je velice plachá a šance, že ji potkáte, je skutečně mizivá.

Jediné výraznější nebezpečí tak představuje jednoduše to, že v Banátu někde zabloudíte. Raději se proto spolehněte na značné turistické trasy. Mapa KČT je bohužel příliš hrubá (1:100 000) a podklady jsou nepřesné a jak jsem se mohl přesvědčit, ztratit se tu není vůbec obtížné. Na trek také raději nevyrážejte sami – není tu mobilní signál a pokud se vám něco stane, tak budete odkázáni jen sami na sebe a šance, že tu na vás někdo narazí (pokud ještě navíc zabloudíte), je takřka mizivá.

Spoustu dalších užitečných informací najdete na www.banat.cz.

Závěr

Pokud jste se rozhodli vyrazit na trek za českými krajany do Banátu, tak vám přeji šťastnou cestu a budu rád, když se v komentářích podělíte o své zkušenosti!

One comment

Leave a comment